Dnes je 20.11.2017


Čas od času rozesíláme zájemcům informace o změnách a novinkách na stránkách tohoto portálu. Zadáte-li sem svůj e-mail, přidáme do seznamu adresátů i vás.

Kliknutím na tuto ikonu se můžete přihlásit k odběru novinek ve formátu XML:
RSS Feed RSS kanál

__________________

Zajímáte se
o umělecké dění?
Čtěte artmagazin.eu.
artmagazin.eu
__________________

Nejrozsáhlejší databáze fotografických výstav na českém internetu přináší základní údaje o mnoha desítkách právě probíhajících výstav v celé republice a nabízí naprosto unikátní možnost vyhledávání v tisícovkách záznamů podle různých kritérií. Chcete-li do databáze přidat výstavu, kterou právě pořádáte, můžete informace o ní vložit do tohoto formuláře.


English Homepage

N E J N O V Ě J Š Í
Z P R Á V Y

Jste plátcem DPH a prodáváte fotografie přes internet konečným spotřebitelům v cizině? Pokud ano, týkají se vás následující změny v zákoně o DPH.

Do sekce věnované autorským právům jsme přidali novou stránku často kladených otázek.

Evropská komise vyzvala veřejnost k podávání připomínek k revizi autorského práva v EU.

Do 14. ledna 2014 můžete zasílat návrhy na Osobnost české fotografie za minulý rok.

Výstavou Slovenská nová vlna, 80. léta, se v Praze otevírá Dům fotografie.

Josef Koudelka se dohodl s UPM a věnuje mu soubor 537 fotografií.

Mají čeští fotografové zájem o autorská práva? Nečinnost vedení jejich profesních organizací naznačuje, že to moc slavné nebude.

Vzhledem k tomu, že nejnavštěvovanější stránkou fotomonitoru je již od počátku databáze fotografických výstav, změnili jsme poněkud uspořádání webu, aby lépe odrážel zájmy jeho čtenářů.





Podporujeme Manifest
za používání
metadat

Podporujeme Manifest za používání metadat

Zpět na hlavní stránku

Mají čeští fotografové zájem o autorská práva?

V řadě zemí, například v Anglii nebo ve Spojených státech, způsobí každá příprava novel zákonů, které by mohly mít (z pohledu fotografů obvykle negativní) dopad na autorská práva, mezi fotografy veliký rozruch, sociální sítě a mailové skupiny jsou rázem plné více či méně dobře informovaných zpráv a diskusí, sáhodlouze jsou diskutovány jednotlivé paragrafy, autoři oslovují své zákonodárce, pořádají elektronické petice, snaží se ve svých parlamentech lobbovat atd.

Například v Americe šlo v roce 2011 o zákony přezdívané PIPA (Protect IP Act – zákon na ochranu duševního vlastnictví) a SOPA (Stop Online Piracy Act – zákon proti onlinovému pirátství), jimž se mimo jiné díky protestům ze strany Wikipedie a Googlu dostalo pozornosti i v našem tisku, britští fotografové se od loňského roku všemi silami snaží prosadit změny v návrzích zákona zvaného Enterprise and Regulatory Reform Bill (návrh zákona o reformě právních předpisů týkajících se podnikání), který pod záminkou zjednodušení a podpory podnikatelského prostředí zavádí některé výjimky z autorského zákona, řeší otázku osiřelých děl a přichází s takzvanou rozšířenou kolektivní správou (což je v doslovném překladu vlastně rozšířené kolektivní licencování svěřené do rukou kolektivních správců).

České ministerstvo kultury pracuje na novele autorského zákona už několik let, dokonce učinilo chvályhodný krok směrem k tolik žádané transparentnosti státní správy a text novely dalo na svých webových stránkách k dispozici veřejnosti, kterou vyzvalo k široké diskusi a k zaslání připomínek. Ministerstvo zorganizovalo také několik diskusních setkání se zástupci zainteresovaných subjektů (veřejnoprávních institucí, knihoven, kolektivních správců autorských práv, knihkupeckých a vydavatelských svazů nebo i České pirátské strany). Je samozřejmé, že se sešlo mnoho různých a vzájemně nekompatibilních názorů, jejichž zapracování do novely by si vyžádalo další, časově náročná jednání, takže ministerstvo nakonec novelu zúžilo pouze na implementaci směrnic Evropské unie.

Výše zmíněných jednání se však nezúčastnil nikdo z organizací sdružujících profesionální fotografy, a to ani za Asociaci profesionálních fotografů (APF), ani například za Syndikát novinářů, pod nějž spadá Klub fotoreportérů. U těchto dvou organizací nezájem o aktuální dění v oblasti autorských práv, která jsou do značné míry hlavním zdrojem příjmů jejich členů, obzvlášť nepříjemně překvapuje. Připomínky do diskuse sice zaslala ochranná organizace OOA-S, mezi jejíž kompetence patří i výtvarné umění a jejímiž členy je také řada fotografů, její zástupce se účastnil i jednání na ministerstvu kultury, ale žádné konkrétní připomínky týkající se dopadu novely na autorská práva fotografů příspěvky OOA-S neobsahovaly.

Zdá se tedy, že českým fotografům je jedno, co bude obsahovat zákon, na němž v podstatě závisí jejich živobytí – nevytvářejí-li na vedení svých organizací v tomto směru žádný tlak, pak ani jejich vedení nepovažuje za nutné se těmto otázkám věnovat. Ministerstvo kultury potom nutně musí nabýt přesvědčení, že nemá-li někdo zájem, není nutno mu nijak vycházet vstříc. Tím snáze pak podlehne lobbistickým tlakům vydavatelů, kolektivních správců, veřejnoprávních organizací či nejrůznějších podnikatelů, jejichž firmy díla spadající pod ochranu autorského zákona využívají, přeprodávají atd.

Výše zmíněnou novelu předložila v květnu 2013 ministryně Hanáková Poslanecké sněmovně a ta ji postoupila k projednání ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Její další osud je vzhledem k současné politické situaci nejasný, ale protože příslušné směrnice Evropské unie by měly být do českého právního systému implementovány do 1. listopadu, je pravděpodobné, že jej sněmovna, ať už v jakémkoli složení, projedná a schválí.

Působnost směrnice EU o osiřelých dílech, kterou tato novela obsahuje, je omezena výhradně na organizace, které již dnes mohou využívat takzvané knihovní licence, tedy knihovny, muzea, galerie či archivy. Tyto právnické osoby tedy mohou osiřelá díla, která se nacházejí v jejich sbírkách a která mají podobu „knihy, časopisu, novin nebo jiné písemnosti” nebo jde o osiřelé dílo kinematografické nebo audiovizuální, využívat pouze „k dosažení cílů” souvisejících s jejich „posláním ve veřejném zájmu”, tedy k rozmnožování „pro účely digitalizace, indexace, katalogizace, uchovávání nebo obnovy” a k jejich zpřístupňování.

Tato směrnice se zatím nevztahuje na samostatné fotografie a jiné obrazové materiály, ale Evropská komise hodlá k 29. říjnu 2015 (a poté každoročně) zveřejnit zprávu, v níž posoudí možné zahrnutí těchto a jiných děl do její působnosti. To ovšem nic nemění na tom, že součástí knih, časopisů či novin jsou mimo jiné i nejrůznější fotografie, na něž se novela autorského zákona bude po přijetí parlamentem také vztahovat.

Na rozdíl od stručné novely autorského zákona, jež byla předložena Poslanecké sněmovně, počítal původní návrh z pera českého ministerstva kultury i se zapojením soukromých subjektů, které by tak získaly možnost s osiřelými díly komerčně nakládat v podstatě dle libosti. Taková varianta by byla pro profesionální fotografy, grafiky či ilustrátory vrcholně nepříznivá, protože u převážné většiny obrazových materiálů, který se vyskytuje na internetu, nejsou uvedena žádná metadata, z nichž by bylo jasně patrné, kdo je jejich autorem, a v podstatě je tedy lze považovat za osiřelá díla.

Vedením databází osiřelých děl měli být pověřeni příslušní kolektivní správci, kteří zároveň usilovali o současné zavedení tzv. rozšířené kolektivní správy. Ta by jim umožňovala udělovat licence k užití „osiřelých” děl i bez souhlasu jejich autorů a inkasovat za tyto licence poplatky, které by samozřejmě byly výrazně nižší než ceny, za které by je byli ochotni poskytnout jejich autoři. Ti by sice při zjištění, že jejich dílo, které bylo považováno za osiřelé, někdo bez jejich vědomí použil, měli nárok požadovat po kolektivním správci autorskou odměnu, rozhodně by se ale nejednalo o částku odpovídající tržní realitě. Podnikatelé by tak mohli „osiřelá” díla využívat v podstatě za pakatel a bez rizika, že je jejich dodatečně objevení autoři budou vláčet po soudech. Z rozšířené kolektivní správy by tak měli profit kolektivní správci a uživatelé osiřelých děl, jen autoři by splakali nad výdělkem.

Ve světle těchto hrozících rizik je tak nečinnost Asociace profesionálních fotografů a dalších českých organizací sdružujících fotografy dosti nepochopitelná. Podobně se k této problematice ovšem staví i Federace evropských fotografů (FEP), jíž je APF členem – na jejích stránkách nelze dohledat žádné zprávy o jakýchkoli aktivitách týkajících se autorských práv nebo intelektuálního vlastnictví, které by FEP ve směru k EU podnikala. Jejím hlavním polem působnosti se zdají být nejrůznější soutěže a udělování titulů. Jediným sdružením fotografů, které v této oblasti podniká na evropské úrovni alespoň něco málo, tak zřejmě stále zůstává Pyramide Europe (která je dokonce zaregistrována jako tzv. evropské hospodářské zájmové sdružení a může u Evropské komise oficiálně za zájmy fotografů lobbovat), i když i její aktivity v posledních letech také spíše slábnou.

Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autorů a vydavatele je zakázáno.)