Obchodní modely > Rights managed
Termín „rights managed” (RM) vznikl v prostředí obrazových agentur, které se začaly vytvářet především díky rozvoji fotografie počátkem 20. let minulého století, a poněkud přesněji lze jeho obsah přeložit jako „způsob prodeje licencí k užití fotografií (nebo obrazových materiálů obecně), při němž jsou práva nejen autorů, ale i uživatelů fotografií těmito agenturami spravována”.
Z pohledu uživatele lze říci, že fotografická agentura na jedné straně dbá v zastoupení autora na to, jak bude jeho obrázek použit, a na druhé straně také hlídá, kdo další ještě daný snímek uveřejnil a jak. Díky tomu by uživatel měl teoreticky získat jistotu, že podobným způsobem nepoužije tentýž obrázek jeho přímý konkurent. Toto u snímků spravovaných v režimu royalty free (RF) zaručit nelze.
Nakupující se tak předem dozví, kde všude byla fotografie, o kterou má zájem, již použita a jak, a může se kvalifikovaně rozhodnout, jestli mu dřívější způsoby užití snímku vadí nebo nevadí, případně smí-li jej užít právě tím způsobem, k němuž obrázek potřebuje. V praxi ovšem zájemci o fotografie často smluvní podmínky, které jsou obvykle dosti obsáhlé a psané drobným písmem, příliš nečtou a domnívají se, že kupují-li RM fotografii, jsou jejich práva užít ji mnohem větší než je tomu ve skutečnosti.
Navíc ne vždy platí, že fotografie zakoupená v modelu RF musí být levnější než obdobný snímek, ale zakoupený v modelu RM. Jestliže zákazník fotografii potřebuje pro přesně specifikovaný účel, v nízkém nákladu a omezeném rozsahu užití, může klidně dospět i k ceně nižší.
Pro fotografy by samozřejmě bylo nejlepší, kdyby si u nich uživatelé obrazových materiálů objednávali zhotovení všech potřebných fotografií zakázkovým způsobem, při kterých jim uhradí i veškeré s pořízením snímků související náklady. Hovoříme-li však o prodeji archivních fotografií, je režim RM z hlediska fotografů jednoznačně nejvýhodnější, a prodávají-li své snímky zákazníkům přímo, bez prostředníka v podobě některé z fotoagentur, v podstatě jediný spolehlivý a rentabilní. Jedině tak mají autoři naprostou kontrolu nad svými díly a mohou v souladu s potřebami klientů stanovit honorář, který bude spravedlivým vyjádřením hodnoty fotografie. Vyžaduje-li zákazník exkluzivitu, může fotograf samozřejmě požadovat výrazně vyšší cenu. Autor má také možnost přesně ve smlouvě vymezit způsob, jakým může být jeho dílo použito a jakým nikoli.
Jednou z možností, jak může licenční smlouva vypadat, jsou tyto dokumenty, které s úspěchem využívá známý slovenský fotograf Vlado Bača.
V našem diskusním foru můžete vyjádřit své názory na problematiku RM versus RF, i na další otázky související s profesionální fotografickou praxí.
Text © Lubomír Synek
(Použití v jakékoli formě bez předchozího svolení autora je zakázáno.)